Ivan Martin Jirous formálně navázal v této sbírce na svůj předcházející
soubor "Magorovy labutí písně", který lze nepochybně považovat za jeden z
vrcholů jeho tvorby. Jakoby se tentokrát ale záměrně vyhnul těm
největším křiklavostem normalizačního režimu, zdá se spíše, že jeho verš
se zklidnil, že plánovitě vynechává jakoukoli špínu, faleš a přetvářku.
A tak i když titul vzbuzuje asociace na nechvalně proslulé estébácké
praktiky, lze ho tentokrát také vnímat jako prosbu k Bohu, k někomu, kdo
by zaštítil básníkovo jednání v osobních vztazích a kdo by nad ním v
jeho citovém životě onen "ochranný dohled" převzal. "Možná že po Tobě
chci moc, / Pane Bože, / možná po Tobě chci moc, / za tu, která tu spí,
ovinutá svlačcem, / tiše tu spí".
Description:
Ivan Martin Jirous formálně navázal v této sbírce na svůj předcházející soubor "Magorovy labutí písně", který lze nepochybně považovat za jeden z vrcholů jeho tvorby. Jakoby se tentokrát ale záměrně vyhnul těm největším křiklavostem normalizačního režimu, zdá se spíše, že jeho verš se zklidnil, že plánovitě vynechává jakoukoli špínu, faleš a přetvářku. A tak i když titul vzbuzuje asociace na nechvalně proslulé estébácké praktiky, lze ho tentokrát také vnímat jako prosbu k Bohu, k někomu, kdo by zaštítil básníkovo jednání v osobních vztazích a kdo by nad ním v jeho citovém životě onen "ochranný dohled" převzal. "Možná že po Tobě chci moc, / Pane Bože, / možná po Tobě chci moc, / za tu, která tu spí, ovinutá svlačcem, / tiše tu spí".