Není v české literatuře mnoho děl, naplněných tak jímavou lyričností a teplým humorem, jako je Liška Bystrouška. Není mnoho děl spjatých tak úzce, až do přesnosti místních jmen, s krajem, kde vznikala, a přece ve své myšlenkové a citové náplni tak obecně platných.
Příběh Bystrouščin, který dnes s Janáčkovou hudbou proniká do celého světa, je poutavý a silný především svou – lidskostí. Do povahy lišky Bystroušky promítnul autor své poznání lidské povahy v celé její protikladnosti. Touha po svobodě sváří se v ní s touhou po dobrém bydle, škodolibost je vyvažována velkodušností, vypočítavost citlivostí, dravost a sobeckost láskou. A nade vším se klene smírné, laskavé i trochu teskné porozumění autorovo pro všechny lidské vlastnosti. Tímto porozuměním se Těsnohlídkova Liška Bystrouška provždycky zapsala do srdcí čtenářů.
Malíř Stanislav Lolek, autor vtipných kreseb, není vlastně ilustrátorem díla, ale spolupůvodcem. Soubor jeho obrázků inspiroval spisovatele a neoddělitelně již náleží k Těsnohlídkově knížce.