Zbraně SS byly vojenskými a ideologickými údernými oddíly Evropy - milion dobrovolníků na všech frontách druhé světové války. Němci tvořili necelou jejich polovinu, ostatní příslušníci se rekrutovali téměř ze všech evropských států a nechyběli ani asijští a američtí dobrovolníci.
Začínající belgický politický vůdce, Léon Degrelle, vstoupil do zbraní SS ve věku 35 let. Bylo jeho osudem, aby se stal jedním z nejvýznačnějších velitelů této kosmopolitní formace. S heroickým nadšením prodělal vražedné ruské tažení wehrmachtu v Sovětském svazu a v několika málo letech to dotáhl z obyčejného vojína až na plukovníka.
Jako vnímavý pozorovatel a nadšený idealista popisuje odysseu belgických dobrovolníků téměř poetickým stylem, při němž nicméně tuhne krev v žilách.
Degrelleho patetické líčení brutálních bojů na východní frontě je nejenom zcela jedinečným svědectvím o druhé světové válce, ale je také dokladem názorů, úvah a postojů jisté části evropských demokratů, kteří se na prahu války ocitli mezi dvěma mlýnskými kameny - Hitlerovou třetí říší a Stalinovým komunistickým „rájem".
Degrelle vstoupil do legie Wallonie pod dojmem porážky Belgie v roce 1940 a s přesvědčením, že je nejprve nutno vypořádat se s hrozbou komunistického Ruska a teprve potom, jako partner zalsouživší se o tvář "nové" Evropy, jednat o belgických záležitostech s vítězným Německem. Ačkoliv vývoj se neubíral podle jeho představ, neztrácí jeho svědectví svou hodnotu ani dnes. Není to svědectví generála válčícího nad mapovým stolem, ani stíhače svádějícího individuální souboje pod modrou oblohou, ale pěšáka, jenž celou válku prožil v blátivých zákopech, zamrzlých stepích a v nemilosrdných bojích muže proti muži a proti mnohonásobné přesile. Degrelleho líčení nelítostných bojů na východní frontě se čte jedním dechem.